Toto stojí psáno v staré kronice latinské o veliké bitvě na lipanské pláni

„Stalo se léta páně tisícího čtyřstého třicátého čtvrtého v neděli, 30. dne měsíce května o hodině nešporní (asi o 4. hodině odpolední) mezi městy Kouřimí a Brodem Českým poblíž vesnici Hřib. Slunce stálo toho dne ve znamení blíženců. Urození a stateční páni a rytíři pan Menhart z Hradce, Aleš z Vřešťova, správce království Českého, Jiří z Kunštátu, seděním na Poděbradech, Diviš Bořek s Pražany staroměstskými, lid kraje Plzeňského i houfy pana Oldřicha z Rožmberka, posádka karlštejnská a ozbrojenci města Mělníka, všech na počet bylo na 25.000, z toho 1200 jezdců a vozů válečných 12 kop; tolik na straně panské jednoty. Polních vojsk bylo pak na 18.000, z toho 700 jízdních a vozů 8 kop. Prokop Holý, Prokůpek, Ondřej Keřský, Čapek ze Sán je vedli.
Řečená vojska panská, předstírajíce útok, přiblížila se až k vozové hradbě táborské a tu, když bylo do nich z houfnic, pušek a píšťal vystřeleno, na útěk se obrátila, sklonivše praporce i kopí, jakoby je v divém zmatku odházela a prchala. To však jen proto, aby lid táborský z hradby vozů vylákala na volné pole. A vskutku, sotva Pokopovo vojsko spatřilo útěk panských, nečekajíc na rozkazy svých hejtmanů, otevřelo závory mezi vozy a vyrazilo s křikem vítězným: Běží! Běží!
Čapek ze Sán s jezdci i pěšáky, cepníky, sudličníky, vyhrnuli se na planinu, jež se k Lipanům svažuje, aby panské dohnali. A přiblížili se k nim již na půl honu, když se tu znenadání korouhve v prchajících šicích opět pozvedly a na to znamení se panské vojsko z útěku jen předstíraného obrátilo k útoku.
Marně se snažili Táboři zadržeti náraz, marně se pokoušeli probíti se přesilou nepřátel zpět k vozové hradbě, od které se tolik vzdálili. A když se i někteří probili, spolu s nimi vskočil mezi vozy do ležení lid rožmberský, který byl v panském útoku na špici. A hned se panští na vozovou hradbu obořili, vozy od sebe roztrhovali a posádku z nich svrhali jako snopy. A boj byl krutý, kdy nebylo čas na jímání, nýbrž jen na zabíjení. I ti kdo byli zajati, byli z moci jimatelů rváni a ubíjeni. Což netrvalo déle, než bys přeříkal žalm Miserere.
Tu jsou zabiti silní bojovníci Prokop Holý, táborský a kněz Prokůpek a jiných mnoho kněží a Táborů zbito a jatých spáleno přes dva tisíce. Vítězové pak jim pobrali šest kop vozů a všechny pušky i stany a vše což měli.“

Z knihy: Dr. Miloš Kratochvíl, PAMÁTNÉ BITVY NAŠICH DĚJIN