Husitské války - 15. století

Husitské války spadají mezi roky 1415 –1437. Jejich počátek  a důvody můžeme hledat ve společenské krizi, která vznikla v Čechách za vlády Václava IV.
Václav IV. byl jako král slabý. O vládu nejevil přílišný zájem a ponechal rozhodování na vůli šlechty, která sledovala své vlastní cíle a naopak se snažila krále zbavit. V Čechách vládl chaos a zmatek, řádili zde lupiči, narůstala zločinnost. V této době postihla zemi i morová epidemie. Státní pokladna se prázdnila v zemi vřela nespokojenost.
Rozmáhala se také moc církve, která v nastalém zmatku bohatla, ztrácela svůj morální kredit a rostla její rozpínavost. Církevní úřady se prodávaly bez ohledu na vzdělání nebo charakter kupujícího a prostí lidé chudli čím dál více. Král sice zkázu viděl, ale nevěděl, jak ji řešit a tak se dostával do sporů. Tu se šlechtou, jindy zase s církví, jejíž hlavou v Čechách byl v té době arcibiskup Jan z Jenštejna.
Do této doby řadíme dosazení Klimenta V. na papežský stolec francouzským králem Filipem Sličným. Kliment nebyl všeobecně uznán a vzniklo tak tzv. dvojpapežství, které nepořádkům v církvi jen nahrávalo.
Ve společnosti se čím dál víc ozývaly kritické hlasy a kritici se objevovali dokonce i v řadách církve.
Patřil mezi ně, mimo jiné, také  kazatel Jan Hus. Začal v Čechách propagovat myšlenky Jana Viklefa, který byl anglickým překladatelem bible a na jejím základě poukazoval na nezasloužené božské postavení papeže, uctívání symbolů, bohatství církve a rozpory, do kterých se dostala současná církev vzhledem k počátkům křesťanství.
Některé tyto myšlenky Hus přejal a rozpracoval, a požadoval církevní reformu. Na kázání Jana Husa chodilo čím dál více lidí a jeho myšlenky se rychle šířily. Církev i šlechta vycítili ohrožení, protože prostřednictvím královny měl Hus vliv i na krále Václava.
Na Husa byla uvalena církevní klatba a byl pozván do Kostnice, aby zde obhajoval svoje pravdy. Přes varování svých příznivců se tam tedy vydal, ale byl církevním koncilem zajat a 6. července 1415 upálen jako kacíř na hranici.
Tato zrada zvedla v Čechách obrovskou bouři hněvu. Husitská šlechta odmítla po smrti krále Václava korunovaci jeho bratra Zikmunda za českého krále, lid se vzbouřil a pod vedením královského hejtmana Jana Žižky se začala shromažďovat a opevňovat na hoře Tábor nedaleko Sezimova Ústí. V nově vystavěném a opevněném městě nastolil rovnost tak, jak o ní kázal Jan Hus.
Z tohoto místa pak husité vyráželi na křížové výpravy proti cizím vojskům, která se v Čechách pokoušela obnovit původní stav a vrátit Zikmundovi jeho trůn. Bitva na Vítkově v roce 1420 byla prvním, velkým vítězstvím husitských vosk, které na čas sjednotilo všechny skupiny, které měly o nových pořádcích každý svou představu.
Během husitských válek došlo k několika velkým bitvám, ve kterých zpočátku husitská vojska slavně vítězila. Po smrti Jana Žižky, který umírá na následky zranění u Přibyslavi se velení ujal Prokop Holý. Husitská vojska opojená svými vítězstvími začala podnikat výpravy do ciziny pod názvem „ spanilé jízdy“, aby šířila myšlenky husitství i za hranice. Ohlasy na tyto jízdy však příliš pozitivní nebyly.
Rozpory mezi husitskými směry, které se stále více projevovaly a konaly své zhoubné dílo, se ukázaly na koncilu v Basileji, kde se církevní a světská moc pokusila s husity dohodnout a nabídla jim některé ústupky. Pro umírněnou část byly přijatelné, ale Prokop Holý na protest odjel i s představiteli radikálního směru. Husitství se rozštěpilo a toto rozdělení přineslo své ovoce 30. 5. 1434 v bitvě u Lipan, kde se obě křídla střetla a vojska radikálů byla  poražena. Prokop Holý v této bitvě padl.
Husitství doznívalo v Čechách ještě několik let, kdy se jeho myšlenky pokoušeli obnovit a vrátit hnutí bývalou slávu někteří husitští vůdci. Během těchto let došlo k několika změnám a dohodám v postavení země i církve, k legalizaci dvojí víry a k přijetí Zikmunda za českého krále. Papež však dvojí víru neuznal a Zikmund nakonec porušil všechny úmluvy a přes odpor šlechty zemi opustil.
Krásnou myšlenku tedy zahubily spory ve velké komunitě, která ji zpočátku propagovala. Je to tak od věků v celém lidském vývoji. Je-li lidem zle, jsou schopni se dát dohromady, ale jakmile se situace zlepší, rychle zapomenou  a začnou sledovat své vlastní cíle.
Historii husitských válek můžeme dokreslit poznáním z  pověsti o prutech Svatoplukových a také známým heslem: „Rozděl a panuj“. Obojí má stálou platnost, ale zatím se z toho nikdo nepoučil ...